...

Slunce se ukrývá v srdci,
lidé jsou velkými zrádci.
Není už žádné pomoci,
já bloudím jen pouze po noci.
Vidím jen černou tmu,
já toužím po sladkém snu.
Sny jsou někde v zapomění,
já stále čekám na znamení.
Svět je jeden velký otazník,
já vyplnit chci lásky dotazník.
Snad mi to pomůže,
já musím běžet pro růže.
Jsou to květy lásky,
každý máme své prohry i sázky.
Kdo má všechny ty výherní lístky,
které zahojí veškeré bolístky?
Rány a jizvy po soubojích,
zahojí a ošetří na srdcích.
Srdce jsou snad všude kamenná,
kdo poví mi, co to znamená?
Nejni v nich jiskra naděje,
žádné se snad ani nesměje.
Pro bolest, žal i trápení,
kde jsou všichni ti ztracení.
Kdo je bude hledat dál,
jen člověk krutý by se bál.
Kdo má cit a pochopení,
najde to zatracení.
Sebeláskou a ješitností ubohou,
ostatním cit znemůžou.
Zrádctví je známo všude,
však lásku jen málokdo může.
Rozdávat úsměvy já přeji všem,
snad velký blázen jsem.
Přeji jen lásku,
a nemít na srdcích bolavou vrásku.