Měsíce a roky

Tam, kde je peklo,
tam daleko to hodně je.
Tam tolik krve proteklo,
a ještě tolik naděje.
Naděje marné,
předsudků tisíce.
Ač je to žalné,
prolívají se měsíce.

Tisíce měsíců, tisíce roků.
Prolévají se jako voda těch největších toků.
Těch největších toků Čech i světa.
A na to vše stačí jedna věta.

Ale nestačí na to, co pociťujeme my.
Co bychom dali za to, být déle mezi živými.
Co bychom dali za to, tu ještě pár let žít.
Třeba všechno zlato, abychom tu mohli být.

Abychom tu mohli být déle, ještě dýl.
Zase jako v dětství věřit na moc kouzelných víl.
Na Mikuláše, na čerty, na existenci Ježíšků.
A taky na to, že šaty se rodí z oříšků.

Nemluvě o tom, že děti nosí čáp.
Že princové jsou zakletí do nevzhledných žab.
Že jenom kohout dokáže ovlivnit příchod ran.
A že budoucnost je v rukou krásných, a ušlechtilých dam