Potom

Na konečné dlouhé pouti
svět zhasne a tělo se zhroutí,
nastane nocí jasný svit
nebo se v nicotě zatratit?
Přetrhne se do tmy nit?

Cítíš, vidíš, chodíš a dýcháš,
kdy očekáváš vrcholnou pramiéru,
jak ses připravil a co dělat máš,
nevím a neznám tvou derniéru.

A co potom? Budeš dál?
Jeden kývá – souhlasí
však druhého jsi do kolen rozesmál.

Černé stíny dnem a nocí
bloudí cestou neživých,
jdou za smířením za pomocí,
přímo do snů tvých.

Až bude Potom čas
vláčným krkem půjde
ty budeš stínem – jeden z nás.

Po pokoji oči se ti zvrátí
od rohu do rohu
stíny se ti prodlužují a zas krátí.
Pokud nevěříš, proč pátráš
po siluetě v stínech
a strachem rychle chátráš?

Rozhlédni se do pokoje
zadívej do očí rudých svic,
kolem nikoho není jen prázdné nic,
přec tu s tebou kdosi je.