Jak to bude dál?

Můj život v temnotě se ztrácí,
Myšlenky na světlo stále se vrací.
Ta doba kdy jsem světlo opustila,
Ta už minula,
Ráda bych se zpátky vrátila,
Ráda bych se k tomu donutila.

Právě teď je na to vhodnej čas,
Světlo Temnoty vysílá svů jas.
Vysílá svůj jas signální,
Přebírám si to jako volání.
Jenom já se vtom hrabu tak detailně
A oni oni nemyslej nic osudovýho,
Myslej to normálně.

Není to pravda-to já si to myslim,
Přemýšlim o nemožnym,
V tom svým ksichtě svislym.
V lecčems vidím souvislosti,
Snad si tím vyrovnám svoje závislosti.
Závislost je od toho,aby na mě závisela,
Od toho je.
Někdo se se svými zavislostmi vytahuje,
Od toho je.
Závislost je od toho,aby závisela,
Divim se,že jsem se ještě nezbláznila.

Možná jsem se už zbláznila,
Jenom o tom ještě nevim,
Možná jsem si tohle všechno vymyslela
A proto nic nevim.
A možná všichni počítaj s tím,
Že se změnim.

Blázen je příliš doktorskej výraz
Pro to,co já jsem.
Já totiž spíš nejsem,
V životě se málo vyskytuju,
O skutečném žití právě pochybuju.
Vždyť člověk je proto,aby byl,
Aby měl nějaký poslání
A proto poslání žil.

Svoje poslání jsem ještě nenašla,
Ale začínám mít tucha,
Že část poslání bude
Starat se o svého ducha.
Však to bude můj celoživotní boj,
Už teďka mě trápí víc než celej včelí roj.