Do světel...

Do světel nocí vstřícně jdem,
neznámý svícen duši čistí.
Pod botou taje naše zem,
na boso pálí žloutlé listí.
Do světel nocí vstřícně jdem.

Před námi obraz růže trn
jíž dotek retu láme květy.
Měnící chléb ze starých zrn,
vymaže tečku konce věty.
Před námi obraz růže trn.

A cestou víno káže směr,
kde cítí teplo svého těla.
Nástrahy,pasti,tisích děr,
bojácnost ale uletěla.
A cestou víno káže směr.

Do cíle víc než stovka let,
nás dělí růže politika.
Kořeny sadil dědů děd,
a její vůně stále tiká.
Do cíle víc než stovka let.

Ocele tváře vidím stát,
společné ruce květy věští.
Snad budou děti dál si hrát,
snad bude novým přáno štěstí.
Ocele tváře vidím stát.

Do světel nocí vstřícně jdem,
neznámý svícen duši čistí.
Taje a roste naše zem,
na podzim shrábne žloutek listí.
Do kola kolem vstřícně jdem.