Pro Lucinku

jediná krasná, přízračná, zlatá...
bledá jako bříza
skvostná jako blatan

srdce tvé tak tiše tluče
jako vítr když listí cuchá
v roji vos a letního puče
zem je tak chladná, tak hluchá

hluboko padá
princezna mladá
sinalou tváří
úsměv září

"Což lásko má svatá
ty hory tu z bláta
co postavil člověk
jako svůj nevděk
nevadí duši tvé?"

Dopad byl tvrdý
však bez díry sukénka
i andílek můj bez šrámu

Do té hluboké díry
motýlí lehkostí
snesla ses z davu

ruku jsi zdvihla
a mě jí podala
lásku tvou cítíl jsem
- byla veliká
a tys jí oddaná

vzlétli jsme spolu
k oblakům bílým
tam políbilas mě
a já pro tu chvíli
oddal se tvému snu

dál spolu jsme žili
a křehounké víly
společností nám byly

sluníčko si svítí
já v rukách maminky
probouzím se dnes

dál už jen vzpomínky
na kouř ze snové dýmky
na tvá křídla motýlí
Teď už ale spi - alespoň na chvíli