Anděl

Míval jsem anděla v dávném světě,
ten svět zmizel kvůli jedné mé větě,
stvořené ze zmatků mé bludné duše,
byla to střela z mosazné kuše.
Trefil jsem ho do křídla,
do nebe už neodletí,
přesto mou duši hlídá,
přes jedno století.
Křídla jsem mu ulomil,
můj jediný anděl to byl.
Smrtelníkem dnes se stal,
vůbec mě nepotrestal.
Vždyť tolik ran jsem zasadil,
hlubokých jak černé moře,
on se však jen posadil,
na té starodávné hoře.
Dal mi pár svých skvělých rad,
a odebral se do zahrad,
tam je šťastný můj anděl,
anděl s příjmením Kandel.