Ráj

vysoké palmy
nad bílou pláží
leží zde žena
a svou bílou paží...

něžný smích,
údery vln,
vysoký příboj
odnesl člun.

uprostřed ráje,
stojí tu ona,
a rudý šátek
zdobí jí šat.

Ten utkán je
jen z vůně moře.
Ona teď sedí,
u ze vzduchu lože.

Přijeli dva
však nemá již muže.
vzala ho smrt -
- to smrt za to může.

svůj rudý šál
ze sebe smyla
však vinna se cítí
že chopila se nože.

chtěl jí
a ona jeho
však strach že ztratí vlastní tělo
dohnal jí k tomu
že popadla ostří
a v jeho břich
ponořila ho

teď má klid
a úsměv na rtech
pod palmami v ráji
dál poslouchá
ten tichý větru dech.