Možná

Možná, že je to jen klam, tento život, tato pohádka...
Možná, že ani nežijeme...
Možná, že jsme jen představou...
Možná, že slova jsou nám do úst vkládána...
Možná, že člověk když píše, nutí ho silná závrať...
Možná, že je to jen víno...
Možná, že víno přibližuje člověka člověku
Možná, že člověk miluje aniž by věděl proč...
Možná, že člověk ani neví co píše...
Možná, že ho nutí klamné obrazy...
Možná...

Prázdné láhve vína značky kterou mám rád
víš přeci kterou mám na mysli
tolikrát jsme ji spolu vyprázdnili
stejně jako naše duše
pak jsme ulehli v rozkoši do trávy
tolikrát námi zválené
těla spojená
ach, těla spojená
a vrchol všeho žití počátek nového života
opojení trvá jen chvíli
hladím ňadra tvá mne se bránící
hladím tě po těle vzrušením vzpínajícím se mi
při záři měsíce
však víš co to znamená
měli jsme přeci snové tajemství
které se jednou splní
dva lidé odlišní si žitím
odlišní si myšlením
neznámí si navzájem
nepoznaní nikdy dřív a nikdy potom
ano a to je právě dnes
srdce buší touhou pradávnou sněnou naší touhou
tak dávno to bylo co jsme snili
co jsme pili pohár pravdy vína
pohár rudého vína snění
a přeci je to na dotek našho žití
jen vztáhnout ruce

Možná, že základ je představa...
Možná, že člověk čte slova, aby je psal zas dál...
Možná, že jej nutí jen pocit klamný...
Možná, že ani není světa...
Možná, že tato slova jsou psaná jen kvůli odpovědi...
Možná, že odpovědi nejsou...