Tvořím

Úspěch se zrcadlí v zrcadle touhy,
den se zdá bez hranic, nekonečně dlouhý.

Ruka se chvěje, prsty se třesou,
když slova se na papír jak vločky snesou.

Odkryji zrcadlo, pravdě se do očí podívám,
bojím se, obvykle já sám jiné soudívám.

Řekni mi, zrcadlo, proč bláhový jsem,
když snažím se jen jít za svým snem.

Doufám, já doufám, že půjde to snáz,
když budu brát vážně svět - příkrý sráz.

Zkusím se shýbnout, přivonět ke květu,
připravím zrcadlu vítěznou odvetu.

Pohlédnu na louku, pasou se srnky,
u lesa roste keř, snad jsou to trnky.

Zvláštní, že lze žít i bez práce,
a přitom ani chvilku času neztrácet.