Šroub po šroubu

Šroub po šroubu

Anotace: opět naprostá banalita bez ambicí...

Šroub po šroubu padá do prachu.
Vše vypnu, ať žije ticho.
Přisunu lampu blíž - ozáří jen mé ruce.
Na stole pero i jiné nářadí,
ducha, či nikoliv.

Povolí útroby stroje - povolí vysvobození.
Nevím proč - náhle vidím Tě
u řeky pod Karpaty - mlčící černé vody
objímají zakleté ztracené lodě.
Jediný reflektor svítí Ti do tváře...
Tak lhostejné...
vzpomenu
jak jsme začínali být,
dávno a daleko
Víme oba
co bylo v tom zaseto
ztraceno pod povrchem
pod kůží...

Já vzešlé květiny trhal...
přiznávám.

Když soumrak napjatý je jako poledne,
beru do dlaní ty seschlé květy.
A znovu ( vlastně stále )žijí
ty drobné příběhy bolesti, osudu
a jiných...
Autor GM, 22.01.2009
Přečteno 273x
Tipy 6
Poslední tipující: drsnosrstej kokršpaněl, Kyle, 6thSun, Romana Šamanka Ladyloba
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

zvláštní, zajímavá, nasycující... prostě dobrá poezie

12.04.2009 22:23:00 | drsnosrstej kokršpaněl

líbí

ať Ti ty příběhy květin zkrášli srdce ...
pak to mělo všechno možná smysl ...

22.01.2009 18:02:00 | Romana Šamanka Ladyloba

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel