Dáma

Je mi smutno. Hrozně moc.
Jen po vás přátelé mí.
Nikdo na světě vás nenahradí.
Nikdo mi tady jako vy nerozumí.

Nikdo tu není. Jsem tu sama.
I když vím,
že je tu se mnou jistá dáma,
a je naplněna zoufalstvím.

Zoufalstvím, smutkem, a zlobou.
Bezpochyb posilována je dnešní dobou.
Občas neudrží se vztekem.
Má co dočinění i s brekem.

Brekem zoufalým a vzteklým,
který probudí srdce
i rybám leklým.
A nejen těm, i dalším.

Dáma už se rozhlíží.
Rozhlíží se po světě,
komu dalšímu jen ublíží.

Kdyby zbavit se jí podařilo.
Zprovodit ji ze světa.
To by duše tvorů očistilo…
Ach, nebýt té dámy, která je prokletá.