Čekám na Tebe

Pod černou plachtou dnes usínáš,
postel kopretinama vystlanou
právě jsi zemřel a přece se usmíváš,
pod hvězdnou oblohou.

Tisknu Tvou ruku, jež před hodinou mě hladila.
Zavírám Tvá očka vlídná,
Tvá ruka dříve tak hřejivá
nyní studená a chladná.

Líbám Tvé tváře,
snad pouze spíš,
a já Tě vzbudím za svítání.
Proč za sebou slyším "čas umrtí si piš"
a bolestivé naříkání.

"Slečno musíme ho odvézt"
Ne! Oni chtějí mi Tě vzít!
Nepustím Tě, nepustím.!

Obejmu Tvé bezvládné tělo,
někdo vyrve mi tě z náruče.
Mé srdce, jak dříve se chvělo,
nyní ani netluče.

Sedím sama, nový den začíná,
stejně jako dřív.
Tváří se tak nevinně,
přesto byl spáchán nějvětší hřích.

Rozhlédnu se kolem,
tvoje auto, Tvá krev a ten strom bez výčitek dál stojí,
snad mě slyšíš a víš, co jediné nás spojí.

A proto..přijď.