Kamarádka
Kamarádka
Anotace: Jedna z mejch básniček o sebepožkozování... No co dodat,je to jak začarovanej kruh,a boužel to dělá čím dál víc lidí...
Nikdy mi neukáže záda.
Není sice živá,
ale pomůže ať je den nebo se stmívá...
Žiletka se jmenuje,
jen ona mě miluje!
Ano,nikdo to neví,
ale pomáhám si vlastní krví...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Diky moc za podporu,vazim si toho ;) no a fakt to neni jednoduchy...bouzel mno :(
25.01.2009 20:05:00 | MaLej_bLáznivEj_aNdíLeK
Myslím, že rady a pomoci... dostaneš, když poprosíš. Nevím, jestli pomocná ruka to, co teď hledáš, každopádně bys měla vědět, že kolem tebe je, a věř tomu, že je spousta lidí, co by byli zděšeni, hrozně nešťastní a strachovali by se, kdyby tohle věděli. Protože tě mají rádi. Báli by se, moc by se o tebe báli. Ale ona pomoc není vždycky to, co pomůže... Chce to velkou vnitřní sílu, odhodlání a um říct si "dost". A když to neumíš... Nebo nechceš... Chceš přestat? Lidé takovéhle básně píší, aby si urovnali, co vlastně pro ně sebepoškozování je, aby si to přiznali. Možná jsi na správné cestě...
PS: Co se literární tvorby týče, je dle mě to fajn.
25.01.2009 20:01:00 | L.A.
naprosto souhlasím s předchozím komentářem, nemá smysl se takhle ničit a věřit, že je to "kamarádka", i když se možná zdá, že to pomáhá... na druhou stranu - je to první básnička od tebe, která mne opravdu zaujala, jak formou, tak i v sobě něco měla... takže co se psaní týče, jen tak dál... ;)
ps: jen taková drobná rada... za čárkou mezi slovy se dělá mezera, vypadá to potom líp. ;)
25.01.2009 19:39:00 | Atropa bella-donna
Vzdej se své kamarádky, dokud je čas. Protože poté bude přicházet, i když nebude vítána.
25.01.2009 15:20:00 | Andělskými perutěmi chráněna