Vínko

Opita vínem usínám,
život svůj proklínám.
Bez vínka noci bezesné,
v sklence chvíle úžasné...
či také úděsné...

Vínko vám dá sílu,
na chvíli i víru,
ale co potom, nic,
k úderu nastavím líc...
nemám klíč...

Vínko bílé či červené,
vteřiny s Tebou jsou nevěrné,
všemu, životu, realitě...
dnes je po výplatě?
Ano, ale jiné...

Vínko mé, už to nebolí,
rána se s Tebou zahojí,
ale jen na chvíli,
návrat do reality je nemilý,
tak co dál...

Vínečko, co díky Tobě píši,
bolest a žal ze mě čiší,
cítím se být v kruté říši,
už ani nevím, kdo jsem, čí jsi...
ale jdu dál...

Nechci být opita vínem,
žít s žalostným splínem,
chci žít v lásce a radosti,
to se bohužel nepoštěstí...
mně ne...

Vínko, zase jde na mě špatná nálada,
dám si další dvě deci a vlez mi na záda,
ne, to je jen chvilkové, pak zas toužím,
vším, bolestí a ranami osudu se soužím...
bohužel, nevyřeším to...

Vínko, chutnáš mi, ale už nechci,
dám si poslední dvě deci,
pak jdu ihned k věci...
jdu psát, víš proč? Víš...
Ale pssst...věřím, že nikomu to nepovíš...

Povíš, však mě k tomu doháníš,
no tak, to už fakt přeháníš,
už ponech myšlenky vzadu,
vnímej tu zradu...
smyslů...