Alkoholici

Alkoholici

Přesyceni marným pocitem,
těžko hledají ve slovech náladu,
hospodské slůje jsou jim úkrytem,
a velmi rádi třou pivní pěnu o bradu.

Nemají nápln chodí od ničemu k ničemu,
smutně si broukaj písničku o štěstí,
až knihami se broderou k Nietzschemu,
pak s nihilismem sedí na okraji pelestí.

Rána je děsí jsou pro ně úzkostí,
ten duch je žere od mozku,od duše,
černý mor se jim vlévá do kostí,
čas plyne životem lehce, jednoduše.

S padlým stínem krev se jim rozproudí,
padá z nich nic, jdou rovnou za zlatem,
usednou v síni,kde pár slov prohodí,
útroby těla zaplaví silným tabákem.

S pocitem slasti, s pocitem ukojení těl,
s úsměvem na rtech,s nejistým krokem,
vrací se domů, přemítají co sem to chtěl?
Od zítřka sem jiný! Už nebudu tvým otrokem.

Jsou odpadem společnosti, jsou posměchem žen,
jsou špinavou tanečnicí, sedící za barem,
jsou černým mrakem, uprostřed modré oblohy,
jsou bílým kosem, ti černí ho klovou do nohy.

Ty je nechápeš, Tobě se hnusí,
Oni však nejsou zlí, co dělají-musí,
Pocit co jim přináší pul litr piva,
je jako když hladovému se dostane jídla.

-TED VE MNĚ ROZKVETL SAD PLNÝ SLUNEČNIC-
- DAL SEM SI PIVO-DÁM SI JICH JEŠTĚ VÍC-