ROK SNÍM

Sešla z cesty…
Pro lesklý střípky snad
S nimž si ale stejně neuměla hrát

Položila život..
Málem…
Vyděšením zbledla.
Naštěstí si dala rande
s moudrým ránem
Tak si svůj život zase zvedla…

Potkala Múzu…
Rozcuchanou…
S velkou otevřenou branou..
A učili spolu tančit slova
Pod peřinou
z jemnin tkanou…

Propletla prsty….
S měkkostí tajnou za scénou
S ozvěnou v hrsti hranaté
Oranžovočervenou….

Dotkla se horkého kovu...
S odvahou a studem novice
Zkouší to zas a zas
a znovu
Tvrdohlavá palice…

Zasela hvězdy….
Ty malé co se smějí
stříbrným řinkotem rolniček
Hrála si v kostky o naději
s nejzlejší ze tří sudiček…

Prosila vítr…. O smíření
O lektvar na všechno bolavé
Čechral jí vlasy
zpíval na rameni
šeptal jí věty káravé….

„Ty jedna palice tvrdá,
což neumíš být hrdá?“

Snesl se déšt ze strání
a přinesl vzdálenou ozvěnu
klekání
Odvaha v kolenou klesla
Hranatá dlan
ji ze sna vyhání
a předává jí
vestu záchrannou
i vesla…

Zbarvila listí
všechen hněv
do zářivé zlatooranžové hnědi
Mezi prsty i na rtech
propletený zpěv
pod pokličkou Smíru
o Níž jen snící vědí….