Claude a pravda

Claude sháněl šafrán po celé Paříži
Měli vyprodáno a tak šel nocí domů
Když přijíždělo první metro ve čtyři ráno
Ve stínu jeho světel spatřil na dvé pravé ruce napsáno:
Jdi do Prahy,
Protože tam už nebudeš falešný.

Klód prohledal celou prahu,
Až u Orloje mu Smrt řekla,
Aby poslouchal svá vlastní slova
A on jí odpověděl:
„Tanči nahý noci za polárním kruhem,
Protože tam ti odpustí.“

Nahý Klód křepčil pro polární noc
A šestý měsíc ho přemohl spánek
Za východu Slunce mu teplý jazýček polární lišky pověděl,
Aby si vytrhl z paty trn a následoval jeho hrot,
Protože tam pozná.

Nahý Klód putoval za svým trnem
Až padl žízní na Sahaře
Čtyřicet dní zíral do písku
A potom už nemohl a tak v něm přečetl:
„Vrať trn do koruny tomu nejmenšímu Ježíši v Notre damu,
Protože tam najdeš pravdu.“

Nahý Klód vsadil do koruny trn
A rozdrásán šel domů
Když padl své ženě okolo krku,
Líbal ji tak, že mu upustila všechen šafrán k nohám
Teď jdi a tanči lidem na náměstích,
Protože v tobě uvidí pravdu.

A nahý Klód tančil pařížanům tak,
Že aby nemuseli plakat po věky věků,
Řekli si raději, že je to kámen
A jeho žena, házejíc s pláčem šafrán do polévky,
Nazvala muže Obelisk.