Než odejdu

Můj temný pane, uchyluji se k tvému boku,
zklamán životem, zklamán sám sebou,
skomírám příliš dlouho, měl bych už vyhasnout.

Chci se vydat na cestu, návrat není nutný,
toulat se divočinou, splynout s řekou,
nechci už ubližovat ostatním, ani být obětí.

Můj temný pane, ty jediný mě bereš vážně,
jen ty jediný se pokoušíš porozumět,
chápeš mou touhu ještě se projít světem.

Než vystoupím z vlaku, jenž nese název chaos,
ještě se projdu stepí, poplavu na vlnách slaných,
prostoupí mnou chlad hor, řev krále vřesů.

Chci ještě milovat, než opustím lože ostrých loktů,
než navštívím ještěrčího krále a kouzelný autobus,
než odejdu z krutého světa, smíchám barvy života.

Ještě tu počkám (na Tebe?), než opustím svět,
možná pár hodin, možná pár let,
lidé ubližují na každém kroku,
cítím to, oni nic nevědí,
zabíjí mě, pomalu vyhasínám,
je dost možné, že šílet začínám,
nepochopený blázen, co touží být šťastný,
rozdrcen tíhou světa - jenom flek mastný.