V modré zemi

Snad až příliš dlouho
má duše v zapomnění dlí
nevzpomínám na nikoho
ani na tělo, jež kdesi tlí

Bylo to neštěstí, vskutku
když toho studeného rána
plného mylné lásky smutku
se mi otevřela smrti brána

Já nechtěla tam vejít
však omámená snem
až do útrob Pekla sejít
donucena byla jsem

Však Peklo pro mě nebylo
já šla ještě hloub a dál
tam, kde jasné světlo svítilo
kde modrý oheň plál

Lákal mne jak můru svíce
a tak do říše Zapomnění
přišla jsem, a nikdy více
nepoznám radost ani utrpení

života, jenž žila jsem...