Bílá smrt

Ležíš v mém náručí
Cítím jak pomalu chladneš…
Z tvé kůže se pomalu vytrácí všechna barva…
Jen tvé oči a tvář jsou po tak dlouhé době
Plné klidu a pokoje…i když tvé oči jsou prázdné…
Je v nich pokoj a tolik lásky o které si nevěřil,
Že by tě někdo mohl tak milovat….

Ležíš v mém náručí,
netrpíš jen se usmíváš…
už se nedíváš do mé tváře,ale
někam jinam…
Kouknu se tím směrem…
Kdo je to?Tu dívku jsem nikdy neviděla…
Je v bílém…a září…
Cítím útěchu…vím,že vše je tak jak má být…
Znovu obrátím svou pozornost
Na tebe…A ty spíš…no nedýcháš…
Vím že si odešel…

Opět vzhlédnu k té dívce…už tam není…
Nepálí mně v očích žádné slzy…
Ta dívka mne něčím utěšila….
A já si uvědomila,že to byla Smrt…
Ale jiná,ne krutá, ale upokojující…
A tak jsem ji dala jméno

Bílá smrt

Protože ona vskutku byla bílá…