Čtyři trny

Jako kroupy a déšť, co pole ničí,
Jak mořská příšera, co stahuje na dno,
Jako lež nevinná, co před pravdou klečí,
Jak kruté vězení, odkaď utečeš snadno.

Jak šiky vojáků, co neznají ztráty,
Jak ostrý šípu hrot, co míří přesně,
Zanechá rány, co poznáš až s léty,
Jak láska a nenávist, u sebe těsně.
Jak dobro a zlo, co těžko rozeznáš,
Jak podvod a upřímnost, chtíč umřít a žít,
Jak zhouba, jak hladomor, ač víš, neutíkáš,
Jak bída, zima a hlad, co si užívá blahobyt.

Jsem slaboučká květinka, .
měj strach o můj chudý květ
Schovej ho pod poklop,
co slunce paprsky půlí
Jsem zámecká růže, jíž v trnech
koluje prudký jed,
Dívej se, nesahej, poznáš, jak to bolí.