Snad Tě to neleká

Vždyť bych se rozdala a dala Ti svůj život,
krev roste a klesá - mezi námi zvětšuje se příkop,
jak by jej nešlo zastavit a z mých větví přemostí vybudovat,
dvě těla ve věčnosti nestačí zarámovat,
na jizva to jsou chabé záplaty,
svou lásku do výkladní zástavy,
je semnou Slunce i hvězdné soustavy.

Snad ještě oživnu a nezůstanu bez Tepe,
v navrácení Tebe viděla jsem záchranu.

Praská mi srdce, tak jasně už ho slyším,
Bůh více a více hovoří k mým uším,
praská mi kýl, už do mě zatéká,
poslední spásné paprsky do Tvého života – snad Tě to neleká.