Po tisíci letech

Za bubnování dešťe
ve tmě intimity
po tisíci letech
byli jsme ty a já

konečně sami sebou
zůstali jsme jisti
svým dávným snům
jen ty a já

na setinu noci
splynuly nám duše
prosákli jsme štěstím
co jen po tisíci letech prší

však z radosti smutek
slova změnily se v klišé
dáváš však víc bereš
naposledy pro nás prší