Vánice ostrá...

Vánice ostrá ti do běla uchu,
sněhovou vločkou narosí džbán
a šeptem zvonečkem ledovém duchu
ohlásí,že brzy přijedu k vám.

Čas bílých saní ti roztančí líce,
v kterých je ukryt můj vánoční dech.
Ulétlo hodin pár od těch dob sice
však zůstalo tajemství ve čtyřech zdech.

Zbývá už několik pár prásků bičem,
pak ozvěna poslední pozbyde sil.
Otevře dveře nám nebeským klíčem
ráj,který hluboce v duši jen snil.

Sněhové jazyky tají ret směru
a smíchem chladivým líznou můj tep,
jež celý rozehřán ja na mou věru,
blíží-li ústy hlas zvonečku lep.

Vichřice ostrá ti do ruda žáru
sněhovou vločkou rozpálí džbán.
Jen vášeň zvonečku můj,tvůj náš v páru
nikdy neroztaví tu cestu k vám.