I.

Přítelkyně má jediná, nejdražší,
odpusťte mi má hloupá slova.
Odpusťte mé suché bezverší,
kterým jsem Vás zahrnoval znova a znova.
Nevím, snad vnuknul mi to ďábel,
snad jeho okřídlený druh
Opravdu nevím, kdybych tak věděl.
Prosím naposledy věnujte mi sluch
Zformulovat všechna slova co chci říci Vám
a přitom nevynechat ani jedno jediné.
Nyní stojím před Vámi němý a sám.
Kdo je vinen? Já? Vy? Ne, Vy ne.
Tiše šeptám omluvu, klopím zrak
Skončilo to jak skončilo. Nechme to tak.