Závory přání

Zvedli jsme se z trávy
po krásném milování
to touha nás zlákala
zahnat se nedala

vzali jsme se kolem pasu
šli jsme i podél útesu
pak tou krásnou vonnou cestou
prošlapalo ji už tolik nohou

závory už zvedá ten můj milý
co nás od sebe zase dělí
srdce nás bolí
přijde rozloučení

a konec snění
a konec jemných dotyků
našeho společného hříchu
pláče,ale i smíchu

vzal mne ještě za ruku
zašeptal andílku
zas jednou závory zvednu
a do očí navždy Tobě pohlédnu

už nebude jenom stesk
sedat budem i na útes
a milovat se třeba tady
pod těmi závorami...