nonstop...
klečel na podlaze
sprchového koutu
smýval ze sebe špínu
a sledoval hříchy
mizející ve spirále
zpěněného vodního víru...
v tichu se ozývá
a vzpíná splašené
prudce bušící srdce...
věděl že přijde...
světlíkem se protáhl
temný cár
vesmírné vlečky
beznaděje...
slyšel nářek divoké kočky
i jemu se plakat chtělo
pod palbou vodních děl
tělo se chvělo...
přesto věří a čeká dál....
na Dámu v černém
s podivným šperkem
co pouhým výrazem a gesty
tvoří cesty
boří staleté nedobytné hradby
a otvírá bílá místa
neznámé krajiny...
na Dámu co rozezpívá zastavený tón
a rozhoupává zvon....
jeho duše...
Přečteno 331x
Tipy 47
Poslední tipující: drsnosrstej kokršpaněl, mangie, střelkyně1, jita.1965, Bíša, Lilly Lightová, bejbyyyy, maena, Holis, Jaromila, ...
Komentáře (11)
Komentujících (11)