Život a Smrt

V nemocnici, mé tělo bezmocně leží,
připojeno na přístrojích.

Však má duše,
jinde se ocitá,
zkoušku složit musí,
aby se vrátila k tělu...

Dvě chodby,
u nich dva páni.
Jeden Smrt se jmenuje,
druhý Život...

Nevím, který je Život,
který Smrt.
Oba navlas stejní jsou.
Kterým směrem se vydat?

A tak oči zavírám,
točím se
a vydávám se jedním směrem.
Cítím chlad,
vešla jsem do chodby a otevírám oči.

Jeden pán vedle mne stojí
a říká mi: Smrt. Já jsem Smrt.
Tečou mi slzy a křičím...

Smrt vede mne na konec chodby
a já naposled se ohlížím...
Život se na mě dívá,
zcela bez soucitu a odchází...

A já v nicotě se ocitám,
černé postavy mě stahují
a jakmile hodí na mne černý plášť,
stávám se jednou z nich...

A z nemocničního pokoje se ozývá hlasité pískání přístrojů... Je konec.