Patník

Rozpadlý patník prašných cest
souputník dnů
co kroky mé chtěl vést.

Kus rozdrobené skály
modravé žuly
tlačí pod sandály.

Ten patník v lomu zrozený
k věčnosti času hleděl
své touhy sdílel s duší mou
a mé sny tajné věděl.

Nápisy v rýhy načmáral
slunce, vítr, déšť i mráz
on zdál se vždy tak nezlomný
teď pokořil ho vteřin čas.

Ho štěrk mě tlačí do chodidel
snad
abych ho naposledy viděl...