Moje město

zůstali jsme...slepí, bdělí
bloudíme pod poryvy deště
protékáme skrz vodovodní trubky
trávíme živé a jejich stíny

přícházíme a opoušťíme
kanály skrz mrtvolný puch nového východu slunce
bráníme naše město
zavíráme cesty spásy
a odkláníme ďáblův zrak od končin vašich

předstíráme taháme za nitky vašeho vědomí
lžeme pod náporem pravdy
a zaříkáváme se

teď můžete položit hlavu
my vás uspíme
přes světy vašich snů se potácíme
kopeme do hlavy ty slabé
a sbíráme krev silných

přijď do temnoty která se tváří jako stín
zrádná a lákavá
přijmi naši náruč a vstřebej teplo našich domovů

jsme tu s tebou
přátelé co zradí
lháři kteří pravdu znají
a vrazi kteří se topí v lásce k životu

projdi a modli se ke svému bohu
nechej nás v našem světě
nenuť nás jít dál

ve chvílích smutku vstřebej všechen náš do žil svých
nech ho proudit pod závojem mlhy cestou života
podívej se za hranici očí a odříkej své prosby

vrazi
už se schází

vrazi kteří již zavražděni byli
jejich děti sedí v hnízdech hnijících
a roní slzy nad beznadějí ptačího zpěvu
poslouchají zvuky rána a doufají v náruč noci
matky spasitelky
přikrývají jejich obličej

když už světlo zmírá v bolestech
to jejich rodiče pějí písně nad stromy

chtějí se opájet krví a hnisem
jen zemři a nepřej si nic

my už se dotýkáme korun
a spasíme svět
svět zrcadlící se ve smrti života

a náruč už je prázdná