Venku

Před chvilkou jsem potkal kluka, tleskal
roztančil mě, rozezněl mě, zapoměl jsem
na hudbu a on mi to vrátil, jo to bylo fajn.
Pak jsem se na něho podíval a on se díval
sám sobě do očí, svýma očima do svých očí.
Nevědel kam jde? šel někam do prdele, do lesa,
dere se přes křový ke trati, dotrhá si bundu,
škrábne se u oka trnem ne s trnky. Přechází
přes příkop, kde to projde po kolena nejakou
rašelinou. Poté se vydá kolem tratě za pouličným
světlem. U mostu schází na mostek přes vodu
a tam potřebuje močit, vytáne si péro, ale
nejak blbě, ne uplně, konec nestihne
a nachčije si do levé nohavice, chce se hodně,
tak moc neušetří na zem, a to málo co ušetřil
tak si půlkou pokropil pravou botu.
Doma musel vykopnout vchodové dveře, těma
obyl omítku. V bytě se tiše u topení pomodlil
až na chvilku zapomenul a pak začal cítit ty
kalhoty, trochu ho to i uklidňovalo. Být
pochcaný neznamená být....
Pak vzal hifi věž, vyšel na balkon a zhodil
ji dolů. Po cestě se to ještě zachytilo na
šnůrách o patro níž, pak si šel lehnout.
Ale určitě si zatleskal něco lyrické.