Démon zatracení

Vrahu prokletý!

Uvnitř mne se usídlil démon,
jenž jako upír saje mou krev,
hlavou mi stále zní mollový tón,
vlna zatracenců řve jako lev.

Démonů král si se mnou pohrává,
ztracený snílek lehko se chytí,
jsem jako sopka, jíž schází láva,
nechci se podřídit, však není mi zbytí.

Zbav mě té tíhy!

Démone zatracení, jsem jenom tvůj,
zde je má duše i život si vezmi,
srdce mé znič, v řece Styx pluj,
poplavu s tebou, mou oddanost přijmi.

***

Co jsem to provedl, řekni mi, lásko má?
Proč jsem to udělal, nestačila mi ústa tvá?
Z básníka vrahem stal jsem se lehce,
zabil jsem sebe, též zničil jsem lásku!
Zničil jsem to, co znělo tak křehce,
podved jsem tebe, též zabil jsem krásku!
Odporným vrahem zván navždy budu,
démone překrutý, připrav se k soudu!

Krví svou zatemním tvůj pohled jasný,
aby jím nepronik paprsek spásný!