Tiktakání

V hodinovým stroječku
zubatýmu kolečku
potichounku tikám...
Že si na svý chapadýlko
plný hraní, něhy, smíchu
někdy tajně zvykám....

Kolečko se zazubí
že by někdy naruby
anebo aspoň pozpátku
odtikalo pohádku...
Že by se mu líbilo
kdyby jen pořád
BYLO NEBYLO.....

"Kdyby..."
řeklo zasněně,
“Hlubiny smutkem
zvířené
ve vodě svěcené
duhovými šupinami
rozmělnily ryby“....

Kolečku
tomu se to tiká
Dokud všechny zoubky
pohromadě má,
tak nenaříká.

Já si však někdy v té tmě
s ostrými drápky
závidívám štikám...