Můry ve sklenici

Nachytat tak sklenici
nebo rovnou dvě
tmavých
nočních
motýlů
těch si nikdo nevšímá
absence barev
škála šedý nezaujme.

*Noční dárek
s mašlí děravou.
Šepot křídel u stropu.

Víko, co voní
po okurkách
sejmout u dveří,
kde se zouváš
po návratu z venku
ponejvíc z cukrárny
a šelest tykadel
spustí vodu
z kohoutků.
Poletí za světlem,
i když vlastně nevidí.
Nemáš se bát tmy
a
spát při lampičce,
snad se nespálí
a jestli jo,
tak každýmu
z nich
vykopeš
hrob
.

Černě-lesklé šupiny
z ultratenkých křídel,
co napadají do rána
rozetřu ti
po kůži
do prapodivných obrazců
pak oliznu si
bříška prstů
abych zjistil,
jak chutná
nevinost můr.

*Když tvůj dech
nezlomí jim křídla.

Ráno
je pak vypustím
plastovým oknem,
aby nalezly
smrt v ulicích.

K večeru zas vrátím se
a
vklouznu klíčovou
dírkou
s klecí kolibříků.

Nevím, čím Tě zaujmout.