Píšu pro usmíření

Když kouknu se ti do očí,
zvláštní pocit mám.
Snad kol lásky se točí,
vždyť tak dlouho tě už znám.
Bylas to ty,cos život mi změnila,
však jen nevím jestli k dobrému.
Ale nikdy s nikým bych neměnila,
neb jen s tebou podléhám pocitu hřejivému.
Vlastně nevím,jak říct to mám
a jak to mám dokázat.
Snad proto s tebou se hádám-
nevím jak to ukrývat.
Znamenáš pro mě strašně moc,
snad ani nevíš kolik.
Bohužel je to jak nemoc,
proto hádám se s tebou tolik.
Vysvětlím to na příkladu,
snad to pochopíš..
Víš jak moc máš ráda mámu?
Přesto naň občas křičíš.
Tak mám tebe ráda já,
i když bývám protivná.
Přátelství je cenná věc
a toho tvého si vážím přec!
Proto píši verše kostrbaté,
pro přátelství naše zlaté.
Miluji Tě strašně,
tak odkloň pryč ten pohled,
který vrháš na mě.
Rozmysli si svoje slova.
Nevím jestli vydržím tu hrůzu,
slyšet tyhle slova znova.