Váhavost noci

Je chladno,
obklopilo mne ticho,
tak pročítám si listy,
které mi vepsala minulost.

Sedím uzamčený
v místnosti bez klíče,
s mřížemi z molekul
řídnoucího vzduchu.

Noc plynulá,
bez zájmu, tiše si
bdí nad mým údivem,
když oči sní.

Pro váhu
celého nevědomí
poslouchám opilecké ódy
v šelesti zármutku.

Vanoucí vítr
mi pak jen něžně
připomíná pevnost
konců i začátků.

Blízké melodie
písní beze slov
a klidná neurčitost
stojící uprostřed.