Ztracená existence?

Má svoje stálé místo na baru,
často mu nadávají do barbarů,
nechápe proč.
Roste jak dříví v lese,
spát chodí nejdřív v deset,
ale až ráno.
Na vysoké nežije si noze,
nejezdí žádným drahým vozem,
jen na kole.
Ale smůla lepí se mu na paty,
na píchlé duše nemá záplaty,
ani jednu.
A lidi říkají mu losere,
on vždycky všechno posere,
nemá štěstí.
Ale nehází do žita flintu,
na všechno má jednu fintu,
říká:
S nadhledem život beru!
nelžu vám, na mou věru!