Sen

Dobrý den, muži s krásným pohledem,
který kdysi v lese, zdá se, zaslechla jsem
od té doby, srdce moje
pro něj stále bije.
Vy stojíte v rozpacích?
To i já!
Nesmyslně jsem se prořekla.
Utíkám ani nevím kam.
U svého oči si schovávám.
Vy, hrdina mých snů, dávný rek
mého vyznání jste se nezalek
nejsem Popelka a nezbyla tu stopa,
což je, mírně řečeno, malé faux pas.
Kůň vpřed i se mnou vyráží,
jedete za mnou?
A s jakou kuráží!
I křoví se o Váš krunýř rozráží.
Můj sen je dosněn, jaká škoda,
už nezbývají žádná slova,
jen v uších doznívá -
Váš hlas