Zálivka na salát

Sněhem obnažená krajina mě nutí,
vzdouvat se v myšlenkách o
rozrytém jádru Země, jak spílá
svým otcům jejich nevěru k
víře....

Zlatovláska se mě dotýká na
paži a já couvám, aby
náhodou neomecněla svobodo
myslností...

Její krájivý smích je hrotem
železa v mém srdci a
děti okolo mě laškují
s myšlenkou sebevražd

Jak popsat tuhle extatickou bolest
tohle prokletí
svatý hřích
cíle konec
smrti smích
lepry objetí

Vidím mausoleum mladých intelektuálů
panoptikum cílevědomých mužů a žen
jak si s podivem a opovržením ukzaují
na ztřeštěného adolescenta
který pláče a smrká
vprostřed nokturna
svého temného lesa smutku...

A zatímco si povídáme o
sexu s papežem v letadle
Děti ve školce uhořely
ve smrtelných jiskrách
svých dysfunkčních matek

A vychovatelka křičí: „Ječ si ty siroto“!!
A dítě pláče: „Pojď si pro mě smrti dobroto!!“

A ve zrkoucení vlasů
na mém temeni
je naivní idea hledat cestu dál
skrze zchmlaný igelitový sáček
moderní doby
ve které jen
vidím, jak jsem slepý
čím dál víc...