Anotace: ...
*
Kdybych nebyl spoután
v našem štěstí vratkém
poprosil bych děvče
zamávej mi šátkem
Zamávej mi šátkem
a obrať se jinam
jsem jak jarní vítr
snadno zapomínám...
Snadno zapomínám
tak,jak snadno vzplanu
a já bych Ti nechtěl
zasaditi ránu...
Srostli jsme jak stromy
když blesk do tě sjede
bůhví,že i mě se
dobře nepovede...
Ale já jsem spoután
v našem štěstí vratkém
proto prosím ještě
nemávej mi šátkem
J.M.
*
nespouteně spoutaná
jarní šátkem svázaná..
čekající jara dech...
s květem z mrazu na oknech...
21.02.2009 08:52:00 | Bean
Dva stromy co spolu srostou se můžou dělit o vodu a živiny. Mají schopnost se podepřít a svými kořeny si navzájem upevňují půdu, v které rostou. Krásné.
04.02.2009 19:47:00 | kikis
Tohle se mi mocka líbí... zdá se mi... že nějaká z minulosti? Nevím, ten nádech mi to jen tak připomnělo... víš, dřívější časy,... byly více romatičtější a jarní vítr... kdo by tak krásně o něm dnes psal? :o)
02.02.2009 17:31:00 | NikitaNikaT.
prekrasna a chytlava
31.01.2009 19:55:00 | Lady_poezie