Tápajíc v krvi

Tápu v krvi
Nelze jí utéct.
V nejpokojnějším lidském snění
Nacházím útěchu.
Úder srdce krev
Zvuk,jejž slyším prve
Když pití sládne na tvůj ret,
V nejpokojnějším lidském snění
Doléhá ke mně zdáli svět.

Když klesáš v náruč hlíny
Řítíš se do útrob.
Když mlčky sápou tě stíny
A vítr rozfoukává můj hrob
Zas matky křičí v bolestech
A život nezná oddech
V bouřlivosti vzrůstá do spár.
Když mlčky sápou tě stíny,
Čas hněte nový život.

Na prach již padá další,
Kord už je zabodnut v posledním rytíři.
Leč hvězdy letí polonahé,
Košťata jisker v nebi.
Otevíranou hrobkou,prach se zvedá,
Zrnka jeho neposedná,
Vdechujeme do plic.
Leč hvězdy letí polonahé
A jiskry prší v ulicích.

Jen prach je věčný,jak pel,
Jejž z kvítí nadnáší vítr v nový let,
By mohl mrtvý oplodnit
I živé za století.
Voda ve svém koloběhu
Vrací své mrtvé na kraj břehu
A vítr dává na pospas,
By mohl mrtvé oplodnit
Sen,který věčně hoří v nás.