Obchodník s holuby

Na konci ulice kde je staré rozcestí,
ulice utichly. Jen sníh a kámen,
rozkládá se veliké kamenné náměstí,
jen prastarý duch může být mámen.

Je Štědrý den a sníh se tiše
snáší na suchý promrzlý lán,
však mé křehké srdce již sotva dýše,
spatříce "Nebohý, chudý toť pán."

On sedíce na zemi s pohledem otroka,
na klíně zarezlá železná klec,
prý musí ji vyprázdnit do dne a do roka,
Dí "Holub je přeci nejlepší pěvec."

Mezi kovovými mřížemi na bidle z třísek,
sedíce několik holubic sivých,
spatříc jim na očích - chtíc do nebezských výšek,
dříve než odejdou ze světa živých.

Obchodník s holuby pohlédl na nebe,
plačíce nad světem - jen bílý sníh,
snad snažil se pochopit a nemyslet na sebe,
dnes jest Štědrý den - toť by byl hřích.

Tak odešel den a tisíce hvězd,
na zemi tiše a posvátně hledí,
hledíce do temných zákoutí cest,
muž stále na zkřehlé zemi tu sedí.

Cožpak mu nevadí krutý a třskutý mráz?
Oblečen v boty a kabát černý,
co probudí lítost v srdcích a v nás?
Vždyť je jen noci a životu věrný.

Tak nastala půlnoc a hodiny z věží,
začaly odbíjet dvanáct úderů konce,
já divíc se nad světem - ten čas rychle běží,
spatříce na nebi sněhové tance.

Již pevně rozhodnut koupit si ptáka,
však nemajíc peníze, ni zájem o zpěv,
však minulost poutníka velmi mě láká,
já uslyšíc tlumený bolestný řev.

Držíc se za srdce on klesá k zemi,
železná klec na kámen dopadne,
však mrtvému člověku k životu není,
jen klíček do zámku pečlivě zapadne.

Z rozbitých mříží vylétne do výše
pár šťastných a svobodných holubic sivých,
tak všechny odlétly do lepší říše,
jen poutník odešel ze světa živých.

Tak odlétají holubi nad střechami smutku,
jen zvony jim naposled třináct ran zvoní,
jen poutník však učinil dobrého skutku,
však již jenom obloha slzy proň roní.