Alchymista

já vím, příliš dlouho jsi hladověla

jsi barometrem našeho vztahu
a ručička poklesla na hodně nízký tlak

byl jsem na dlouhé cestě,
ve stopách Alchymistových
v písečných dunách
brouzdal niterným světem
pozoroval hvězdy
a mnohdy jen tak plavmo po nocích sedával

já vím, příliš dlouho jsi strádala

jsem zpátky,
starší, silnější a snad
kdo ví i moudřejší
ošlehán Saharským pískem
zbičován ostrostí slunečních paprsků
s škraboškou na tváři
a mapou na popraskaných rtech
trávil čas hledáním na dně samotném

já vím, příliš dlouho jsi plakala

tys mou oázou,
zachránkyní i fata morgánou,
tys mojí múzou
a také pýchou
ty jsi ta hvězda
ne, vlastně celá obloha,
jsi záře co mne po nocích v náruči kolébá
jsi anděl, co na okamžik stal se pro mne ďáblem
jsi, prostě jsi...

já vím, příliš dlouho

Nevím, zda je to odpustitelné,
nevím, zda cesta má svůj cíl
ale vím, že se po ní nebojím dál jít.

pouze sám se na ni ztrácím

má dlaň čeká na tu Tvou
*