Něco visí ve vzduchu

Něco visí ve vzduchu
podobno pavoučkovi spouštějícího se na své pavučině.

Zastaví se v půli své výpravy
a mě srdce v tu chvíli se zastaví.

Zírám na něho a tuším, že i on sleduje mě
paralyzovaná tím malým tvorečkem, ze kterého jde na mě děs.

Nedokážu mu dát jen tak lehce pěstí
z pověrčivosti, že udeřila bych své štěstí.

Zavřu oči, ať nevidím ten svůj strach
najednou dojde mi, že lásku nese mi ten brach.

To, co visí ve vzduchu je chtíč, touha veliká,
která v podobě pavouka se mě dotýká.

Tolik se mi hnusí a tolik mě láká
spřádá sítě jaky Ty, stejné modré oči jaky Ty, kterýma mě svléká.

Otevřu oči a šok veliký,
namísto pavouka ze stropu visíš Ty.