Tichý šašek

místností doznívá Tvůj smích
stopy stínů se ztrácejí
jsi pryč

motor doburácel svůj blues
a dál nevhodně znějí tóny
písní od Briana Adamse,
jenž dokreslují ponurost dnešního neutěšeně pokrouceného dne

je čas, zažnout plameny,
změnit tóninu
a vydat se
na cestu
/bez dětských emocí/

Tvá hrstka slov - moudrá
má hromada slov - hloupá

a teď babo raď,
tedy pardon "babičko"

dopadl na dno
jaké? není to snad jedno...
chvíli tápe tmou,
jeho ruka slepeckou holí
a dlaň co svírá hrozně bolí
*
jeho vlastí ego
*
konečky prstů nahmatává cosi vyryté,
sirkou prosvětluje potemnělou slůj
do červena zbarvená,
pravidelně pulsující skála
nápis ve svých záhybech ukrývá

čte to slovo zas a znova
osm písmen pouhých
"miluji Tě"

a pod ním rozeznává jméno Tvé

nechápavě stojí a kroutí hlavou
chtěl být sám a tohle ve svém srdci ukrývá

šaškem s lidskou tváří, teď nezbývá než se smát svému osudu a počkat co hezké mu zítra nový den nadělí