PÍŠU TI . . .

°

Píšu Ti dopis
ani nevím pokolikáté
". . . ach ano, děkuji za optání
máme se . . . "

V sifonu umyvadla nalezená náušnice
(koho by napadlo že bude právě tam)
za skříní zapadlá bolest
popsaná na obálce došlé z Jeruzalému
Novinářka . . . přítelkyně mé nebohé ženy
poslala své fotografie Zdi nářků
Na každé pár řádek popisek
a na obálce pár slov mé ženy
tušení nějaké tragedie
které se nedokázala ubránit

Stále nám přicházejí znamení
Petruška objevila matčin deník
o kterém jsem nevěděl ani já
A tak jim musím před spaním předčítat
namísto pohádek . . .
o tom jaké to bylo s námi všemi
dokud jsi ještě žila

Píšu dopis už ani nevím pokolikáté
Všechno je zdánlivě jednotvárné
Jeník má horečku a kašle
S Petruškou jsme byli za domem na procházce
(chtěla sáňkovat)
ale samotnou ji to po chvíli přestalo bavit
Šli jsme se tedy podívat na koníky
jak hrabou kopyty
a pasou se na sněhu
Když jsme se vraceli domů
vyplašili jsme zajíce
Kličkoval po poli v divokém úprku
. . . tatínku . . . ? . . .
Proč se nás ten zajíček tolik bojí . . . ? . . .

Píšu Ti dopis ani nevím pokolikáté
Všechno je snad jak má být
Dcerka se mě drží za ruku
a tahá mi za ni . . .
Tatínku, proč se nás ten zajíček tolik bojí . . . ? . . .

°