Dáma ve věži

Zakletá dívka z věže vyšla
cesty se rozbíhají do daleka
Pozvedni oči, moje milá
na bílém koni princ tvůj čeká

Na širé pláni cítíš se tak sama
On pochodeň je, která plane
V rukách jeho klíč je i cesta
a všude kolem nepoznané

Snad duše dvě a jedno tělo
Pravda a věčnost blízko sebe
Srdce se dotýkají prachu hvězd
však ještě daleko je nebe

Čas plyne, i dnes stát se může
že cítíš se tak sama mezi všemi
Tak ostré trny mají všechny růže...
Však nejsou z nebe, rostou v zemi!