Nejdražší kvítek.

Když otec vzpomíná,
zdá se to včera,
jakže se zrodila
jediná dcera.

Měl radost otec
a měl ji i děd,
krásné je děťátko
jak z růže květ.

Těžce prý pracoval,
dopřál si půst,
to aby dívenka
mohla jen růst.

Vyrostla do krásy
a chtěla žít,
v zahrádce květiny
musela plít.

Otec když znaven je,
či když snídá,
kvítek svůj nejdražší
neuhlídá.

Proč ses jen dívenko
nechala zmást,
hochem, co do sadu
chodil jen krást.

Motýl, co obletěl
zahrádek pět,
na kytku nejdražší
drze si sed.

Sladkého ovoce
měl v sádku dost,
proč asi zcizil
i nevinnost.

Má milá květinko,
chlapci jsou tací,
špatně je dívce,
vždyť po ránu zvrací.

Snad svojím tvrzením
vyvolám při,
jedna plus jeden
pak jsou někdy tři.

Proto teď
lístečku okvětní,
zkoumej včas
ten příklad početní.

Jestli to nechápeš,
řeknu to zkratkou,
ta krásná dívka
je nyní tvou matkou.