Očista

kapičkami rosy smyl špínu zašlých dnů
zahleděn do vzpomínek nechal vzduchem plout
několik rozvířených myšlenek ...

první ... ranní probuzení a tlukot Tvého srdce
dlouho se tak nezaposlouchal, uslyšel pravidelné,
sebejisté buchy, buch ... rytmizace dokonalá,
svými slovy promlouvá, však nerozuměl,
není čtenářem lidských snů

druhá ... noční nekonečná milování a vzdechy ze Tvých rtů
tělo napnuté, napružený luk, vlasy tětivou a šíp probodnutý skrze jejich těla
smyslů zbavený křičí do tmy své pocity a prosí o nekonečnost těchto okamžiků
objetí a naslouchání po milování, nestřežené okamžiky po splynutí

třetí ... rty a vzdušnost polibků, víčka co se přivírají, jako důkaz důvěry a odkázanosti, chuť jahod když spolu splývají v mezi prostoru běžného dění, jedinečnost okamžiků, které se neslyšně zaznamenávají v našich podvědomích

Je tam všechno a mnohem víc, spousty nádherných vzpomínek, z kterých se dá žít...

kapičkami rosy smyl špínu zašlých dnů
zahleděn do vzpomínek nechal vzduchem plout
několik rozvířených myšlenek ...